- domluva se strýcem
- zařizování (vízum, letenky, v zaměstnání)
- balení
- loučení a odlet
Jednoho léta přijel strýc do Čech navštívit rodinu a přátele. Já jsem se na něho velice těšila, protože jsme celou dobu byli v kontaktu pouze písemně .. Těšila jsem se na vyprávění z tak zajímavé země .. po dlouhé debatě jsme se nakonec dohodli, že se tam za ním na nějakou dobu podíváme, samozřejmě mi hned ochotně navrhl časové období, kdy je nejlepší tam jet a co stojí za to vidět.. předběžně bylo dohodnuto,že tam strávíme půl roku .. Ale to jsme ještě nevěděli, co nás čeká před samotným odletem, takového zařizování ..
První, co jsme začali vyřizovat, bylo vízum .. z netu jsme si vytiskli formuláře, vyplnili, zaplatili poplatek v bance (43 Eur), ze zaměstnání jsme museli mít potvrzení, že budeme mít neplacené volno, z banky doklad, že máme dostatek prostředků ( každý musel mít na účtě min.150tis ..což jsme tedy ani náhodou neměli,takže nám s tím vypomohl kamarád, který nám peníze půjčil a my si je přeposlali mezi sebou) ale i tak jsme si na cestování museli z banky půjčit, doklad od doktora, že jsme zdraví a pak s pasem, fotografií a zvacím dopisem v angličtině a češtině to doručit na ambasádu. Ta sídlí pouze ve Vídni, takže nakonec všechny písemnosti šly poštou ..
...mezitím jsme začali shánět letenky, nakonec jsme se dohodli v Pohneru.. vzhledem k tomu, že jsme měli letět se společností Cathay Pacific,tak jsme si zřídili "zákaznickou kartu", u které byly různé výhody .. mohli jsme si předem bezplatně zarezervovat místa na všechny lety, mít jedno zavazadlo navíc atd... přitom jsme stále jezdili prstem na mapě a plánovali, kam že se všude podíváme a když by třeba byla možnost pracovat na nějaké farmě, tak že bychom si na cestování vydělali i nějaké koruny .. ale realita pak byla mnohem jiná .. také jsme si zřídili mezinárodní řidičák ..
Pak přišlo na řadu balení..což bylo asi nejhorší, ono půl roku být z domu, je dlouhá doba.. já neměla velkou tašku ani kufr, takže jsme jeli ještě koupit tašky na kolečkách .. pak jsme si udělali hromádky- trička, mikiny, kalhoty, boty, ponožky, kosmetika spodní prádlo, léky a různý blbinky .. Ali to všechno pak pečivě omotával smršťovací fólií, aby to bylo co nejmenší, nebyl tam žádný vzduch..protože jsme mohli mít každý den 20 kg velké zavazadlo, a pak dvě příruční do 7kg .. no jenže ono táhnětě si oblečení, ručníky, foťák, stativ apod .. no nakonec jsme to tak nějak pobalili, průběžně jsme to vážili, aby to na letišti prošlo .. nakonec jsme se rozloučili s kamarády a rodinou, mimochodem moji rodiče do poslední chvíle skoro vůbec nic nevěděli, hlavně jsem to dřív nechtěla říkat mojí mamce, byla by z toho na nervy .. jinak jsme také navíc měli rozkuchaný celý byt, takže jsem si vyslechla kázání .. :o)) ale i tak mamku nekleplo, před odjezdem mi dala sešit s propiskama,abych si mohla vše zapisovat .. sešit byl krásně vyzdoben nalepenými obrázky s motivy Austrálie a od všech tam byl vzkaz, já tam pak dodatečně dokreslila tužkou klokana .. a na zadní stranu koalu a pštrosa ..
