Konec listopadu, začátek prosince

V pátek 19.11.2004 jsme si vyjeli na výlet. Přidal se k nám i Ruda s Ricky. Jeli jsme opět buší do hor k řece. Vysoko v horách jsme zaparkovali a hned se vrhli do řeky. Voda byla krásně osvěžující. Dali jsme si tu i svačinu- sendviče, melouny papáju. Ricky měla s sebou i výtečný džus z ananasu a passionfruitu (maracuja). I tady  v horách jsou klasické listnaté  a jehličnaté stromy, žádné nebezpečí jak se zdá nám nehrozilo. Jedinou zradou tu jsou zajímavé kopřivy se srdcovitými listy, když se o ni člověk popálí, většinou rány zhnisají a dlouho se léčí :o( ..jinak jsme si ale užívali koupání. Po cestě zptáky do města jsme se zastavili u zvláštních stromů měly takové vystouplé kořeny, které sahaly do několikametrové výše. Bohužel jsme se u těchto stromů moc dlouho nezdržovali, protože na nás útočili svými kusadly zelení mravenci :o(

Sobota patřila samozřejmě úklidu a trhu. Navštívili jsme i Rudu, nakoupili a pak už jen odpočívali na zápraží.  V neděli jsme se vydali na rybolov, tentokrát ale na řece. Zapřáhli jsme strejdovu hliníkovou loď a jeli k řece.  Jízda byla celkem zajímavá, čekala jsem, kdy se to s námi převrhne, nebyla totiž tak stabilní jako člun, se kterým jsme jezdili na moře. Podél řeky jsme míjeli stromy mangrove, jde si rádi lebedí krokodýli. Tentokrát jsme ale žádného nespatřili. Ani lovení nám něja nešlo, takže jsme domů odjížděli s prázdnou.  V novém týdnu jsme si jeli na poštu koupit Simkartu, abychom id tud mohli levněji volat. tyto dny byly takové spíše odpočinkové, v duchu nicnedělání Jen jsme vymýšleli jak budeme cestovat, kam se podíváme apod.. včera jsme dělali bramboráky a dnes k večeři čočku s párkem. Jíme prostě klasický jídla jako doma :o))) K večeru přijel na návštěvu Ruda s Ricky a tak se to tu rozjelo v panácích Whiskey :o)). 25.11.2004 bych doma oslavila svůj svátek .. opět  jsme jeli k Rudovi oplatit návštěvu a Ricky mě překvapila nádherným náhrdelníkem, který vytvořila z právě natrhaných květů. Od Rudy jsme dostali dva kokosové ořechy. Mimochodem kokosové mléko byla vynikající a kokos uvnitř ještě lepší .. Mléko z kokosu prý kdysi dávno používali jako anestetika v nemocnici . Jelikož je velké sucho, tak stačí, aby trochu zapršelo a padají stromy, neudrží tu tíhu vody. My měli dnes v plánu výrobu icecapu - dřeně. takže jsme jeli natrhat manga, pak oloupat, odřezat podél pecky a rozmixovat. Šťáva se pak rozlévá do kelímků a dá zmrazit. Dřeňse dělá z těch mang co mají ty vlákna, dužina se pak dá ještě jednou rozmixovat a uskladní se jako džus.. Ke konci týdne jsme ještě jeli na lov krabů. Na druhé straně Cooktown jsme navštívili Luise, ten nás naboso bažinou zavedl ke své lodi Opět to byla hliníková loďka. Plavbu s námi absolvovali i dva pejsci. Luis kormidloval a my si užívali  pohled na místní faunu a floru...  Po nějkaé době vždy Luis zastavil, vytáhl drátěnou síť, do ní vložil návnadu a zas pustil zpátky do vody, takto jsme objeli asi 6 návnad. Občas byly stromy hodně místo nad hladinou a my se museli v loďce krčit. Opět jsme neviděli krokodýla :o((( Po cestě zpět jsmenáhodně zkontrolovali několik návnad, většinou se chytily samičky a ty se ensmí brát, takže jsme je pouštěli zpět.  Návnady se tedy nechali přes noc bez kontroly. Druhý den strejda jel k Luisovi, vrátil se i s úlovkem. Dostali jsme 3 velké krabíky. Všichni měli svázaná klepeta, ay nemohli nikomu ublížit. 

  

nejprve se museli dát na chvilku do mrazáku. Chald je totiž uspí a pak se dají vařit do velkého hrnce. Var musí být ale pomalý, aby maso drželo pohromadě a neodpadávalo. jakmile se uvaří, tak změní barvu..jsou růžovočervení. Z utržených nožiček se pak vytáhne maso, klepýtka se musí rozbít kladívkem. Je v nich totiž spousta lahodnéh masa. K tomu jsme měli vařenou rýži.. byla to lahoda :o)))

začátkem prosince jedeme s Rudou do Mareebe pro čerpadlo. Cestou se zastavíme na farmách jestli by tam pro nás nebyla třeba práce, aspoň přivýdělek. První farma je na mango, je to ale veliká farma s několika lány mangových polí. Přímo v továrně se pak u pásů mango třídí, balí a také tu vyrábějí mangové víno. Jsme pozváni na ochutnávku. Opravdu to má zajímavou chuť, u toho sladkého alealkohol není znát, spíš je to jak šťáva :o)) Strejda s Rudou víno kupují.   A my se ptáme na tu práci, no nechtějí nás, nemáme povolení a navíc jsou tu přísné přijímací pohovory :o((( .. v Mareebě koupíme čerpado, nakoupíme zásobu potravin a vracíme se do Cooktownu. Zastavuje se ješt u farmy s banány. Majitelka ale říká, že začíná wet season (období děšťů) a tak ji zaměstnanci odcházejí, nikoho nového nebere. Jsme tedy smířeni s tím, že tady práci neseženeme. V Lakelandu stavíme u benzínky pro pití a abychom si mohli odskočit.  Když už jsme ale několik kilometrů od benzínky,tak si Ruda vzpomene, že neslyší, že si tam nechal ucho = naslouchátko :o)). strejda tedy otáčí džíp a vracíme se a najednou Ruda zvesela oznámí, že ucho má, měl ho v kapse ..všichni se můžeme smíchy počůrat :o))..takže nakonec se opět otáčíme a jedem ke Cooktownu :o))))) 

kolem cest jsou k vidění tato termitiště :o))

Den po dni..

  V pátek 12.11.2004 jsme po snídani vyrazili do města.Konečně jsem si  vobchodě AGI koupila pořádný šampon na vlasy, minule mi totiž páni přivezli pouz kondicionér :o)) Po nákupu jsme se zastavili nakrmit ryby u stánku Fish and Chips.
  Každou sobotu je uklízecí den. Celý dům se nejdřív zamete, potom se do kbelíku napustí voda s voňavým, svěžím přípravkem na mytí podlah a už se lítá s mopem. Po tomto procesu jedeme na místní cooktownský trh. Prodává se tu vše možné..od zeleniny, ovoce, květiny, přes oblečení, kosmetiku, ručních výrobků až po všelijaké harampádí :o) U jednoho stánku potkáváme strýcovu kamarádku, která vyrábí korálkové náramky, náhrdelníky. O kousek dál ženské pletou tašky. Je tu veselo schází se zde celý Cooktown, uprostřed trhu se pečou klobásky. Strýc dnes musí na schůzi od zachranářů, ka chodí na brigádu, takže nás doveze a místní pláž. My si mezitím užíváme sluníčka, horkéh slaného moře. Při odlivu sbíráme vyplavené mušle. Po necelých dvou hodinách jsme bohužel i přes použití opalovacího krému totálně spálení :o((( sluníčko je u mnohem zákeřnější, ostřejší než jaké je v Čechách.
    Poslední den v týdnu trávíme v botanické zahradě, která slouží i jako info stanice, paní nám ochotně  dává turistické mapy.  K obědu máme ovocný salát ze sklizeného ovoce (papája, mango, karambola, banán) a zmrzlinu :o) jinak je denspíše odpočinkový, spáleniny si léčíme čerstvě utrženým aloe vera :o)) krásně chladí.

 Začíná nový týden, je ráno po sedmé hodině ,venku ve stínu je 34stC. Ke snídani si jako každý den vaříme černý čaj, a k tomu tmavý chléb se sýrem, salámem, paštikou nebo marmeládou, prostě na co má člověk právě chuť :o)) po snídan usedáme do džípu a vyrážíme k vodopádům.  Jedeme pouze polní neupravenou cestou, kolem nás všude hoří stromy, je to děsivý pohled. Přímo k  vodopádům Trevethan Falls ale    musíme pěšky. Po zdolání uzkých uliček ve vyprahlém terénu se nám odkrývá nádherné království vodopádů. Voda padá ze 30m do jezírka, ve kterém je krásně ledová, osvěžující voda. Odhodláváme se jezírko přeplavat a pod padající vodou si nechta masírovat záda.. nádherný pocit :o)) Po tomto suprovém výletu ještě jedeme navštívit Rudu, prý tam má velkou černou ještěrku Goannu a prý s ním spí v posteli :o))) i Rudy se setkáváme se sousedkou Ricky, která pohází z Perth, kde šila svatební šaty. Teď bydlí hned vedle Rudy v takové obyčejné plechové boudě :o))

  V úterý vyrážíme na moře. Njedřív je potřeba s sebou připravit svačinu. Vařím vajíčka, která pak nakrájím a dám na toustový chléb, přikrájím ještě trochu salámu.  Jídlo i pití se pak dá do "esky", je to polystyrenová krabice, kde je led, potraviny v ní tudíž dlouho vydrří. Vše naožíme, zařáhneme strýcovu loď a vyrážíme. Jede s námi i Ricky, která bere i ovoce, melouny :o)) Po spuštění lodi do moře jedeme několik kilometrů od břehu. Voda je klidná. Jakmile se na radaru ukáží ryby, hned kotvíme a jdeme lovit. Nejdřív je potřeba chytit nějakou menší rybu, která bude sloužit jako návnada :o))  Tady v moři se chytá opravdu dobře, ryby se uloví opravdu rychle, já mám po chvilce korálového pstruha Coral Trouth , strýc ryby hned zabije, rozporcuje a uloží do esky.. na lodi jsme celou dobu na boso, plechová podlaha začíná pěkně pálit do nohou, proto se musí čas od času polít vodou. Po několika zdatných úlovcích se přesuneme ke korálům, kde se dá potápět. Právě byl odliv, takže korály byly málem k dosažení :o)) Já mám ze šnorflování obavy, takže se potápím jen v blízkosti lodě. Je to nádherný pohled na podmořský barevný svět.   Kolem korálové stěny , která se hemží všelijakými barvami, se prohánějí malé barevné rybky. :o))
 po cestě domů řídí loď Ali a tak si z předního místa vychutnáváme rozrážení vln, také jsme viděli létající rybky a dva delfíni nás vyprovázeli ..

Na Zlatém dole

Takže nový týdne jsme začali návštěvou města Cooktown.  V úterý 9.11.2004 jsme si nemohli nechat ujít návštěvu překrásných pláží Finch Bay, Walker Bay a Quarantine Bay (viz.mapa v min.článku)- tato je od strejdova pozemku nejblíže.. pláže jsou lemovány palmami s kokosovými ořechy. Je kolem příjemných 26stC, takže i písek tolik nehřeje, pofukuje přímořský větřík, v dálce štěbetají papoušci .. chvíli na plážích posedíme, projdeme okolí. Pak musíme jet ještě zpátky do města, strejda jde na pracovní úřad. Je totiž nezaměstnaný, o práci je v tomto kraji opravdu nouze. Strýc se chce alespoň přihásit na kurz počítačů.  po vyřízení formalit se vracíme k domovu, začíná se stmívat a všude se pasou klokánci. Dnes budeme k večeři dělat rybu s bramborem. Ryba je pouze osolená, opepřená a obalená v mouce, osmažíme ji na pánvi a na talíři pokapeme citronem ..  Je to jednoduché jído, ale zároveň velmi chutné, po jídle ještě chvíli sedíme na terase a povídáme si. Kolem sedmé začínají zprávy, takže je čas se zvednout, poklidit stůl, umýt nádobí a jít koukat, co se děje ve světě.. Při mytí nádobí pozorujeme malé ještěrky, které lezou po oknech a  i v místnosti, světlo z roszvícené lampy přilákalo spoustu mušek a ještěrky si na nich pochutnávají. :o))

10.11.2004 začíná nový den a my jedeme na výlet a to na Zlatý důl.  Strýc tam má kamaráda Boba Harryho. jedeme opět několik hodin po prašných cestách, projeli jsme i nějakou farmou s dobytkem a pak už jen proschlým lesem vzhůru k horám, kde Bob žije.  je to příjemný menší pán v ošuntělých trenýrkách.  V opáleném obličeji se mu rýsují vrásky. jdeme si dát věci do karavanu, ve kterých tu bydlí. Má tu celkem tři karavany, dva jsou k bydlení, ve třetím je koupelna a skladové prostory. Karavany jsou postaveny do tvaru L a uprostřed je kuchyň pod širým nebem, velký kulatý stůl s židlemi, dva sporáky s troubou a odkládacím pultem, kde je různé koření, čaje apod.  Bob nás bere k opuštěnému Dolu. Jedeme jeho džípem, který se bravurně šplhá mezi stromy až na vršek hor..   Když k Dolu dorazíme, nevěříme vlastním očím, je tu úplné městečko s karavany, s přístřešky, pod kterými jsou bazény .. kolem toho všeho jsou opuštěné zrezivělé stroje.  Nechápeme, jak to všechno tam mohli lidé dovézt, nejsou tady žádné cesty, prostě se jen jede lesem.  Cestou zpátky nás Bob ještě zavezl na místo, kde se ještě donedávna zlato těžilo.. Ukázal nám , že zlato je v blízkosti růžových křemenů. .o))  po této vyjíždce jsme se vrátili ke karavanům, Bob nám půjčil čtyřkolku, tak jsme se s Alim jeli projet po okolí .. ještě byl čas než bude hotové jídlo, takže jsme si půjčili i detektor a vydali se hledat zlato .. Bob nám nakázal,že si musíme vzít na hlavy klobouky, protože slunčko opravdu pálilo  a taky se pořádně namazat opalovacím krémem. Vydali jsme se tedy podle rad Boba vyschlým korytem řeky ..  Neustále jsme poslouchali pípání detektoru a snažili se rozeznat jiné pípnutí, které by signalizovalo přtomnost zlata. a jak si tak jdeme, koukáme na zem, zavadila jsem tím kloboukem o větev, kde bylo vosí hnízdo.. sotva jsem se narovnala, už mi dali několik žihadel .. auuuuuu ... to byla bolest .. prý jsem ale měla štěstí, protože někdy je v tom hnízdě i 50 vos, jsou to takový malinký vosičky :o)) No pár kamenů nám zapískalo, takže jsme si je vzali s sebou. PO nějaké té hodince chůze jsme se vrátili k Bobovi, kameny, které pípali, že by mohli mít něco společného se zlatem, nám Bob vyhodil, protože to byly jen kameny, bez zlata ..  z venkovní kuchyně už se linula nádherná vůně. Každý si šel připravit steik dle vlastní chuti, na vedlejším sporáku už byla připravená vařená zelenina jako příloha - mrkev,kukuřice, dýně, houby, fazole a k tomu brambory .. Po večeři jsme se šli osprchovat do toho koupacího karavanu, kde byla sprcha, no vlastně jen taková tyčka s rozprašovačem , napumpovala se voda a pak se člověk mohl umýt. S Alim jsme spali hned v to prvním karavanu (nemohla jsem usnout, protože tam byly otevřený okýnka a já měla strach, že tam vleze nějaký had nebo jiné nevítané zvířátko z buše). Bob spal v druhém karavanu a strejda ležel venku na lehátku před karavanama .. brrr, tam bych neusnula :o))
Ráno jsme vstávali brzo, protože Bob potřeboval jet do města zařífit různé věci. Ke snídani jsme tedy měli černý čaj , ohřáté fazole z plechovky a opečené tousty. A nesmím také zapomenout říct, jaké tady bylo WC .. opravdu sranda, kousek od karavanů v buši, byla jen vyhrabaná jáma, na ní byla posazená něco jak popelnice a celé to bylo oplocené pletivem, po kterém se plazila nějaká rostlinka ..  

Po návratu domů jsem šla prát prádlo a ještě jsme pak jeli do města na chvíli na worf -molo, kde byl kiosk a tam jsme krmili ryby..  večer jsme vařili kuře na paprice s rýží...

Průvodce Cooktownem

.když jsme byli ve městě, tak jsme si na poště vzali malého průvodce, který nás s Cooktownem seznámí:

Cooktown je jedním z historicky nejvýznamnějších přístavních měst v Austrálii. V roce 1770 zde zakotvil a řece Endeavour kapitán James Cook (narozen v Anglii 1728, 3 roky plul na lodi HMS Bark Endeavour), když zoufale potřeboval bezpečné útočiště , aby mohli opravit loď, která se poškodila nárazem na korál. Poprvé zde spatřili klokana, který se poté stal národním znakem Austrálie. O 100 let později bylo v řece Palmer River nalezeno zlato. Město pa sloužilo jako důlní tábořiště.Na hlavní třídě bylo kolem 100 hospod. Po úpadku zlaté horečky město stále udržovalo komunity s kolem 400 lidmi.
Cooktown přežil dva devastující cyklony.
V současné době je zaevidováno kole 1600 lidí. Na Charlotte street se nachází Post Office (pošta), která byla postavena v roce 1887, v roce 1885 postaven RSL Club. Na úpatí mola stojí Powder Magazine, kde byly uloženy výbušniny.. Zajímavým místem je i Grassy Hill a Lighthouse -maják. Z tohoto místa se člověku naskytne nádherný výhled na celý Cooktown, řeku Endeavour a korálové moře. Maják byl vyroben v Anglii a do Cooktownu převezen v roce 1885. Podél Finch Bay Road je umístěna botanická zahrada Na konci zahrady je populární pláž Finch Bay. Z této pláže a i z Grassy Hillu se dá pěšky dojít na další nádhernou pláž Chery Tree Bay.
- velice populární je zde rybaření , dají se ulovit různé druhy ryb- španělské makrely, Barramundi, Queenfish, Trevally, Mangrove Jack... nejlepším místem k lovení ryb je Quarantine Bay, Walker Bay a Archer Point ..
Cooktown je nejblíže korálovému útesu ..
The Great barrier Reef - bradlový či bariérový útes je korálový útvar vytvořený vápenatými kostrami odumřelých jedinců. Vyskytuje se v teplých, čistých a dobře prokysličených vodách moří a oceánů.  Je souběžný s pobřežím , ale od něj zřetelně oddělený lagunou. Největší korálový útes na Zemi se nachází při severovýchodním pobřeží Austrálie. Je dobře viditený i z vesmíru. Délka útesu je cca 2000 km, šířka 2-150 km. vnější rif  leží 16-240 km od pobřeží a laguna za ním obsahuje 600 neobydlných ostrovů. Vútesu je pouze 10 větších ostrovů. Útes poskytue úkryt mnoha živočichům, jak rybám, žralokům apod..
Z Cairns do Cooktownu vedou dvě cesty, buď vnitrozemská cca 340 k, nebo pobřežní 250km (pouze pro 4WD)

Nejlepší dobou pro návštěvu je období mezi květnem a prosincem, kdy méně prší a  pofukuje čerstvý tropický vánek. Slunce vychází kolem půl šesté a zapadá kolem 18:30. Průměrná teplota se pohybuje kolem 27 stC. Od ledna do března se mohou vyskytovat monzunové děště . tzv. období TheWet Season -monzuny vznikají v důsledku sezónních změn směru převládajících větrů. V zimě proudí velmi silný vzduch  oblasti tlakové výše nad pevninu. V létě, jakmile se pevnina pteplí, změní se vysoký tlak nad pevninou v nízký. Nad oceánem však stále zůstává tlak vysoký, voda se otepluje pomaleji než pevnina. Směr větru se otočí a vítr od moře začne nad kontinent přinášet vláhu. Při přechodu z može nad pevninu vzduch stoupá, vznikají obrovská oblaka a monzunové přívalové deště ..

Život v Cooktownu

začíná nový týden...je 8.11., my už jsme se zabydleli a tak jedeme konečně kouknout do města.. V Cooktownu má strýc kamaráda Rudu, jedeme tedy nejprve za ním. Bydlí hned na kraji města pod kopcem. Vlastní také velký pozemek, s domem, garáží, zahradou.. Rádi opět vidíme dalšího Čecha, je to už starý pán, kolem 80 let .. Přivítal nás chlazenou mangovou limonádou a hned se pustil do vyprávění. Jak utekl z Čech, chvíli žil v Africe, pak s bratrem odjeli do Austrálie. Chytali zde ryby barramundi, krokodýli, kopali opály , rýžovali zlato. V 45 letech se oženil, má dva syny (mimochodem jeden stále studuje, druhý vlastní uhelné doly ve vnitrozemí)..teď už je ale rozvedený, jeho bratr žije v Adelaidě .. Ruda je ale velice zámožný, vlastní několik pozemků, má krásný karavan, loď ..

po dlouhém rozprávění jsme jeli ještě do města, jsou tu nádherné přízemní domky, zdobené hotely, hospůdky .. mimo to i kostel, škola, nemocnice, pošta, policie, banka a obchody, některé domy jsou postavené na nožkách:o)) .. jedeme se podívat k přístavu, kde kotví lodě rybářů.. také na poštu vyzvednout psaní ze schránky a na nákup do obchodního střediska AGI .. Po příjezd zpět ke strýcovi se a zahradě páslo spoustu klokánků, je to druh Vallabies, jsou menšího vzrůstu a mají jemnou srst .. Navečer ještě přijel na návštěvu Alan s manželkou (viz. foto v minulém článku) ..Alan má kousek od strýcova pozemku krásný dům postavený na kopci, přes celou stěnu mají terasu s překrásným výhledem..jsou také bohatší, Alan je bývalý policista .. i když bydlí poměrně blízko, přijeli džípem, Alan s sebou přivezl i esky piv (je to polystyrenová krabice, do které se dá led), bez této pomůcky se tu nedá moc žít, když se někam cestuje, tak se do esky dá chladit jídlo a pití .. jen co Alan vytáhl z esky plechovku piva, hned si jí dal do takového návleku.. je to jako neopren, prostě návlek, který udržuje pití chladné ..:o)) no z naší strany povídání nějak drhne přeci jen oni mluví strašně rychle a mě přijde , že všechna slova složí do jedné věty a člověk jim tudíž vůbec nerozumí ..a pak tam ještě vloží něaký slovní hříčky nebo jejich australské výrazy a už je člověk mimo .. hodně používané slovo je ve větách "bloody" .já jsem stále nechápala, proč pořád mluví v souvislosti s krví, ale nakonec mi bylo vysvětleno, že je to spíše jako nadávka.."sakra, zatraceně apod.." a Ruda zas často používal "All right! " jakože OK .. na takových výrazů ale narazíme i později ..

po odjezdu Alana byl čas zalít celou zahradu, ještě že je tu rozvedená hadice a jen se kropí a kropí, vzhledem k tomu, že je tu hrozný sucho, tak by nebyla žádná úroda .. tak nejdřív jdeme na paw-paw -papáju .. musíme jim dát opravdu hodně vody, zkontrolovat, zda už nejsou nějaké plody zralé .. u papájí je i posezení s lavičkou a krbem, kde se vyhřívá černý škorpion ... pak v zalévání pokračujeme vedle a to u stromů manga a karamboly (určitě znáte žlutou hvězdici, která se dává jako dekorace na poháry apod..) .některé hodně žluté, skoro do oranžova plody jsou už zralé a my si pochutnáváme, uvnitř je jadřinec jako u jablka,karambola chutná velice sladce ...všude je ale také mnoho mravenců ...jedni jsou fialoví, druzí mají zelený zadeček a mě kousl jeden velký černý do prstu u nohy a bolí to jak čert (bude to bolet ještě další tři dny:o((( ) pak ještě zalít zeleninu v greenhousu a je hotovo .. jinak ještě není ani 19:0 hodi a už se stmívá, tma nastupuje hodně brzo..a my jdeme koukat na televizi na místní zprávy ..

Queensland. Život v Cooktownu

..po rozloučení s Mergle, zarovnání džípu zavazadly, jsme vyrazili do Cooktownu. Bylo to něco přes 400km a asi víc jak 4 hodiny cesty v autě .. Z počátku jsme projížděli vesnicemi, které byly celkem opuštěné, pak jsme ale pobřeží opustili a vjeli do vnitrozemí..byl to takový zvláštní pocit, po obou stranách silnice se rozprostíraly jen louky s oranžovou hlínou a suchou trávou, termitišti.. občas tu a tam nějaký strom..jinak nic, i řeky byly vyschlé. Cestou jsme potkali i stáda krav a divokých koní, která si vykračovala po silnici a projíždějících aut si nějak nevšímala, dost často jsme na ně troubili, aby se nám z cesty uhnuli ..Před Cooktownem už ale asfaltka končila a byla tu pouze prašná cesta (viz,obr.), mě fascinovalo, jak se za námi kouří, zvedá se ten jemný prach, který tedy člověk potom má všude na oblečení.. dost často tato silnice byla zaplavená takže byla i děsně rozjěžděná a byla to tedy jízda opravdu v terénu .. občas nám před autem proskákal klokan, také jsme viděli přejeté hady .. Až odpoledne jsme dorazili ke Cooktownu, strýc bydlí asi 8 km před tímto městečkem.. Až na samém konci prašné cesty obklopené buší má strýc velký pozemek, s prostorným domem, garáží, zahradou ..

po krátkém prozkoumání jsme zjistili, že se tu žije skoro úplně stejně jako u nás .. strýc džíp zaparkoval ve velké plechové garáži, ve které se ukrývala ještě loď a dílnička.. pak jsme začali odnášet zavazadla do domu... strýc to má krásně jednodušše zařízené.. mimochodem vchodové dveře, jsou spíš takové jako na terasu, ve všech oknech jsou síťky proti komárům.. v malé kuchyňce byl uprostřed sporák s troubou, pod oknem dřez, naproti lednice, pod druhým oknem stůl s židlemi .. pak byl průchod do obýváku.. tam byl tedy jen gauč s konferenčím stolkem, naproti němu pouze několik polic z masivního neopracovaného dřeva, v rohu televize, a na policích různé poklady, knihy a tak...vedle gauče byla umístěna velká stará truhla .. z obýváku se mohlo jít na druhou terasu, která byla uzavřená.. vedle obýváku pak byl malý pokojík jen s postelí a skříní, a posledním pokojem byla strýcova ložnice s velkou postelí a skříněmi přes celou stěnu.. naproti chodbě z obýváku byl další větší pokoj, který jsme dostali k ubytování.. byla tam jen manželská postel, jedna skříň a komoda .. vedle tohoto pokoje se pak nacházela koupelna, vedle samostatné WC a malinká komora s mražákem .. ve všech místnostech byla na zemi dlažba, protože se nejlépe v tomto prostředí udržuje .. a každý pokoj byl jinak vymalován.. celá konstrukce domu byla kovová a zakrytá dřevěnými deskami.. okna měla hliníkové rámy...v každé místnosti byl ventilátor, bez kterého se tu nedá existovat :o)) jinak televize fungovala jen díky maxi satelitu, který byl u vjezdu na pozemek, telefon ani internet zde nefungoval .. a pevnou telefonní linku měl jen jeden dům kousek od strýce.. ono to vlastně bylo takové uzavřené království, celkem asi 6 domů s velkým pozemkem .. u strýce na zahradě rostlo mnoho ovocných stromů, ale ne třeba jabloní a tak, ale spíše mango .. na záhonu měl ananasy, avokádo .. a v greenhousu (byl to takový jakoby skleník, pokrytý zelenou sítí) pěstoval papriky, rajčata a okurky.. až vzadu na zahradě byl papájový ráj (na obrázku papája držím), byly to vysoké hubené stromky s chutnými plody, některé byly v oranžové barvě, jiné zas v červené .. po rozkrojení se musel vydlabat jadřinec s malými semínky a pak se mohlo pochutnávat na dužině .. na protější straně pozemku byl tzv.hnojník ..prostě se tam dávaly slupky apod.. nedaleko v buši byly pa zahrabány obrovské nádoby , kam se chytala děšťová voda, která se používala v domácnosti..prostě žádné rozvody městské vody .. a podél sousedního pozemku byly vysázeny kokosové palmy ... no prostě bydlení skoro jako u nás .. :o))

1.foto jízda do Cooktownu po prašné cestě
2.foto strýcův dům
3.foto tak se tu klokánci pasou
4.foto strýcův kamarád Alan v kšiltovce s manželkou (pochází z Thajska)
5.foto zahrada

Malé info o Austrálii

..a než vyrazíme do ráje, tak vás neošidím o potřebné informace o této nádherné zemi:

Rozloha: 7.686.850 km2
Měna: australský dolar AUD = 100 centů = cca 17,- Kč
Úřední řeč: angličtina
Hlava státu: oficiálně hlava britské královské rodiny Alžběta II.
Spolkové státy: západní Austrálie, Jižní Austrálie, Tasmánie, Victoria, Nový Jižní Wales, Queensland, Severní teritorium a teritorium hlavního města Canberra
Největší města: Sydney, Melbourne, Brisbane, Perth, Adelaide
Nejdelší řeka: Daring 3.780 km
Nejvyšší hora: Mount Kosciuzsko 2230 m.n.m.
Hlavní město: Canberra

zajímavost: pozor na silnicích ...jezdí se tu zásadně vlevo ..

První den v Austrálii

pro lepší orientaci jsem Vám označila, kde že se to nacházíme .. modrě je označeno město Cooktown a červeně je Cairns

Na letišti v Cairns na nás už čekal strýc. Jakmile jsme opustili klimatizovanou budovu letiště, tak nás hned obejmul teplý, slaný vzduch. Před letištním parkovištěm byl kopec, na kterém hořely stromy, dole pod ním hlídali hasiči situaci .. po rozkoukání jsme naložili všechna naše zavazadla do strýcova džípu a vyjeli jsme do víru města .. Je to celkem malé městečko s upravenýma záhonkama s kytičkama a palmama, jsou zde krásné budovy, hotely, mnoho obchůdků pro turisty, také jsme se byli podívat v přístavišti na krásné, luxusní lodě a také na překrásnou lagunu .. hned na uvítanou nám strýc koupil vynikající zmrzlinu .. po procházce městem jsme se jeli ubytovat k jedné kamarádce, která pochází z Indie ..byla to už stará paní jménem Mergle Sing, vlastnila dvoupatrový dům stroze vybavený :o)) v přízemí byl velký obývák s kuchyní, vzadu WC a koupelna, v horním patře byly tři pokoje .. na večer jsme ještě vyrazili do města, abychom viděli jak to tu v noci žije .. kolem sedmé večerní m.č. otevírají kluby, bary apod.. v restuaracích je rázem narváno, někde hraje i živá kapela.. my jsme šli na jídlo a to do tzv.venkovní jídelny.. byl to prostě zastřešený průchod mezi ulicemi, podél průchodu byly pulty s jídlem, kuchaříci tam vařili různá jídla, převážně tedy ale mořské plody, suši, fish and chips, a jiná různá asijská, italská a podobná jídla.. strýc nám doporučil masové placičky s kořením a zeleninový salát .. uprostřed tohoto průchodu byly stolky, kde jsme si jídlo v klidu snědli .. po večeři jsme zamířili k Indce, kde jsme přespali .. s Alim jsme dostali horní pokoj s velkou manželskou postelí,velkými skříněmi, na oknech byly těžké závěsy , na podlaze již prošoupaný hustý, barevný koberec.. ale bez puštěného větráku by se nám asi moc dobře nespalo, bylo tam totiž strašné vedro .. ráno nám Indka připravila snídani, měli jsme černý čaj, tmavý chléb se šunkou .. po snídani jsme se s ní rozloučili a vyrazili na cestu do Cooktownu ..

a něco málo o Australácích.. jsou tu totiž velké rozdíly v porovnání z občany Česka

Současný národ se utvářel příchodem prvních Evrpanů v 18.stol. Austrálie je ale původně trestaneckou kolonií, kterou zřídili Britové. Jsou tu také potomci mnoha národů, Řeků Italů a obyvatelů Skandinávie ..po 2.sv.v. sem přišlo mnoho imigrantů z Asie .. Samozřejmě tu v dnešní době potkáte i mnoho rodilých Čechů, Slováků, Němců ..
Australané jsou velmi přívětiví a ochotni kdykoli pomoci. Člověk si zde hned po příjezdu musí zvyknout na časté úsměvy a pozdravy od cizích lidí, neodpovědět je samozřejmě neslušné .. Australané také často putují po vlastní zemi ..A krádež nebo přepadení vám zde opravdu nehrozí, je to bezpečná země .. ale o těchto všech zkušenostech a vlastnostech lidí se dozvíte v dalších článcích ...

Dlouhá cesta

Vízum trvalo 6 týdnů, i když nám to přišlo jako věčnost.. jednoho dne ale poštou dorazily pasy i s vízem .. jupíí ..hned jsme šli zaplatit letenky, celkem nás stály 64.000,- i se zpáteční + 7.000,- pojištění

- Praha- Londýn

- Londýn- HongKong

- HongKong- Brisbane

- Brisbane- Cairns

..Píše se čtvrtek 4.11.2004 odpoledne. Já, Ali a moje rodiče míříme do Prahy na letiště. Auto naložené zavazadly praská ve švech .. :o)). Ve 14:20 nám odlétá letadlo společnosti British Airways, které má namířeno do Londýna.. Po dlouhém loučení přejdeme se všemi kufry k přepážce, kde nás odbaví a pak už míříme k našemu letadlu. Let Boeingem 767 proběhl v pořádku, dostali jsme i malé jídlo- obloženou bagetu, čokoládu, kompotované ovoce , muffin se skořicí a jablky, vodu a džus .. toto byl můj první let letadlem .. z pohledu na Londýn při přistávacím manévru jsme tedy nic neměli, protože už byla tma ..

Po přistání jsme se museli autobusem přesunout na jiný terminál. Letištní hala v Healhrow byla nacpaná, lidi se tam motali, budova mě ničím neoslovila .. na přesun jsme měli opravdu málo času, takže jsme se ani moc nekoukali po obchodech a rovnou zamířili k Terminálu 3. U brány č.1 na nás již čekalo letadlo Airbus 340 společnosti Cathay Pacific .. opět nás kontrolovali, i příruční zavazadla .. toto letadlo je mnohem pohodlnější, a celkově mnohem větší, po stranách byly dvousedačky, uprostřed řada se čtyřmi sedadly.. my podle rezervace sedíme u okénka hned za křídlem na číslech sedadel 64 H,K .. každé sedadlo je navíc opatřeno vlastní malou obrazovkou, kde se dají během letu sledovat filmy, poslouchat hudbu, hrát hry nebo jen sledovat informace o průběhu letu ..(právě je 21:48) .. jakmile jsme odstartovali, tak i to bylo mnohem víc cítit, úplně nás ta síla zarazila do sedaček .. pomalu stoupáme vzhůru, světýlka Lndýna se nám pomalu vzdalují a pak už je jen tma .. dostali jsme pití a solené arašídy na přvítanou.. brzo jsme únavou usnuli.. po probuzení už venku krásně svítilo sluníčko, teplota -65 stC, rychlost letu 1014km/h, byl jsme ve výšce 11.450m a pod námi se rozprostíraly Himaláje .. byl to opravdu nádherný pohled, protože bylo docela jasno, jen pár mráčků .. Dostali jsme hned jídlo- omeleta s klobásou, ovoce, jogurt, dalamánek s máslem a marmeládou, čaj, džus .. celkově za sebou máme 2hodiny 5 min. letu Praha - Londýn, a 12 hod. 15 min Londýn - Hong Kong ..
během letu jsme se docela nudili, já občas hrála různé hry co byly k dispozici nebo sledovala filmy, akorát, že většina byla čínsky, minimum bylo v angličtině, kterou jsem teda taky skoro vůbec neuměla .. ale bylo krásný před skro zamrzlý okýnka sledovat dění pod náma, ostrůvky v moři ... viděla jsem i bouřku ..

...kolem 16:14 (9:15 n.č.) jsme dostali další jídlo, nejdřív samozřejmě donesli jídelní lístek, převážně tam byla čínská jídla, ale našlo se tam i kuře, ryba .. a vždycky k tomu byl nějaký zákusek, kompot, k pití džus, minerálka, pivo, víno, káva, čaj..prostě na co měl člověk chuť .. v každíém tom hlavním jídle bylo chili, což já nemám ráda, protože to bylo takpálivé a přehlušilo to ostatní chutě jídla .. po jídle jsem se připravili k přistání, pilot s námi krásně obkroužil letiště, které se nachází na ostrově a HongKong jsme měli jak na dlani, rozkládá se totiž v údolí ..akorát při přistání má člověk pocit, že bude přistávat spíše na moři .. Na tomto letišti jsme měli strávit pauzu 9 hodin než nám letělo další letadlo .. zůstali jsme hned v letištní hale, byli jsme utahaní, rozlámaní .. po dlouhém odpočinku jsme se vydali k naší dletové bráně .. a zároveň jsme se kochali nádherou místního letiště.. byla to několikapatrová budova, z větší části prosklená, v moderním, tlumeném, studeném odstínu .. podél jezdících panelů byly různé vitríny s moderními vychytávkami .. mě tam zaujaly hodiny, které se skládaly z mnoha čudlíků a ty se vysouvaly a tvořily tak různé číslice podle hodin .. no bylo toho tam ale spousty .. při přesunu jsme dokonce jeli i metrem .. na každém kousku byly postavené samostatné místnosti pro kuřáky .. toalety opět nádherně, vkusně zařízené, vše s dotekovým ovládání ..občas si tam člověk připadal jak v jiném světě .. když jsme přišli k té správné bráně č.64 tak jsme ještě měli hodinu čas.. tak jsme se ještě procházeli po hale, pozorovali život kolem letiště.. při odletu byla již zase noc .. další let nás měl dopravit již do Austrálie do Brisbane .. vše proběhlo vpořádku, opět jsme toho moc nenaspali , po snídani akorát před přistáním v Brisbane ,se mi udělalo zle, a vzhledem k tomu, že tam nebyly k dispozici "blicí" pytlíky, tak to odnesla deka na spaní .. letuška nás uklidnila, že to hned po přistání úklidová četa uklidí .. no bylo to tak, v Brisbane bylo jen mezipřistání, aby letadlo vyčistili a doplnili zásoby na cestu zpět .. já se šla ošplouchnout, převlíkla jsem se, v batůžku jsem měla náhradní oblečení , letní šaty .. po chvíli jsme se vrátili do letadla a konečně zamířili na konečně stanoviště a to na letiště v Cairns, kde na nás už čekal strýc .. mimochodem tento let trval 12hod. 30min ..

Himaláje z letadla

Jak to začalo ...

- domluva se strýcem

- zařizování (vízum, letenky, v zaměstnání)

- balení

- loučení a odlet

Jednoho léta přijel strýc do Čech navštívit rodinu a přátele. Já jsem se na něho velice těšila, protože jsme celou dobu byli v kontaktu pouze písemně .. Těšila jsem se na vyprávění z tak zajímavé země .. po dlouhé debatě jsme se nakonec dohodli, že se tam za ním na nějakou dobu podíváme, samozřejmě mi hned ochotně navrhl časové období, kdy je nejlepší tam jet a co stojí za to vidět.. předběžně bylo dohodnuto,že tam strávíme půl roku .. Ale to jsme ještě nevěděli, co nás čeká před samotným odletem, takového zařizování ..

První, co jsme začali vyřizovat, bylo vízum .. z netu jsme si vytiskli formuláře, vyplnili, zaplatili poplatek v bance (43 Eur), ze zaměstnání jsme museli mít potvrzení, že budeme mít neplacené volno, z banky doklad, že máme dostatek prostředků ( každý musel mít na účtě min.150tis ..což jsme tedy ani náhodou neměli,takže nám s tím vypomohl kamarád, který nám peníze půjčil a my si je přeposlali mezi sebou) ale i tak jsme si na cestování museli z banky půjčit, doklad od doktora, že jsme zdraví a pak s pasem, fotografií a zvacím dopisem v angličtině a češtině to doručit na ambasádu. Ta sídlí pouze ve Vídni, takže nakonec všechny písemnosti šly poštou ..

...mezitím jsme začali shánět letenky, nakonec jsme se dohodli v Pohneru.. vzhledem k tomu, že jsme měli letět se společností Cathay Pacific,tak jsme si zřídili "zákaznickou kartu", u které byly různé výhody .. mohli jsme si předem bezplatně zarezervovat místa na všechny lety, mít jedno zavazadlo navíc atd... přitom jsme stále jezdili prstem na mapě a plánovali, kam že se všude podíváme a když by třeba byla možnost pracovat na nějaké farmě, tak že bychom si na cestování vydělali i nějaké koruny .. ale realita pak byla mnohem jiná .. také jsme si zřídili mezinárodní řidičák ..

Pak přišlo na řadu balení..což bylo asi nejhorší, ono půl roku být z domu, je dlouhá doba.. já neměla velkou tašku ani kufr, takže jsme jeli ještě koupit tašky na kolečkách .. pak jsme si udělali hromádky- trička, mikiny, kalhoty, boty, ponožky, kosmetika spodní prádlo, léky a různý blbinky .. Ali to všechno pak pečivě omotával smršťovací fólií, aby to bylo co nejmenší, nebyl tam žádný vzduch..protože jsme mohli mít každý den 20 kg velké zavazadlo, a pak dvě příruční do 7kg .. no jenže ono táhnětě si oblečení, ručníky, foťák, stativ apod .. no nakonec jsme to tak nějak pobalili, průběžně jsme to vážili, aby to na letišti prošlo .. nakonec jsme se rozloučili s kamarády a rodinou, mimochodem moji rodiče do poslední chvíle skoro vůbec nic nevěděli, hlavně jsem to dřív nechtěla říkat mojí mamce, byla by z toho na nervy .. jinak jsme také navíc měli rozkuchaný celý byt, takže jsem si vyslechla kázání .. :o)) ale i tak mamku nekleplo, před odjezdem mi dala sešit s propiskama,abych si mohla vše zapisovat .. sešit byl krásně vyzdoben nalepenými obrázky s motivy Austrálie a od všech tam byl vzkaz, já tam pak dodatečně dokreslila tužkou klokana .. a na zadní stranu koalu a pštrosa ..

přivítání

Ahoj všem nadšeným cestovatelkám, ale i čtenářkám .. na těchto stránečkách na Vás bude čekat vyprávění z našeho cestování po Austrálii .. představovat nás nemusím .. :o)) tak huráá jedem na výlet..